Proč po nás nic nechtít na ulici?

Dnešní článek bude trochu kratší a možná i záživnější než předchozí dva. Zejména v něm nenajdete žádnou nudnou právničinu. Jedná se jen o krátký postřeh ze života doplněný stručnou úvahou, proč není pro žádnou ze zúčastněných stran vhodné, když nás budete se svými problémy zastavovat takříkajíc "na ulici"...

Hned na úvod bych chtěl napsat, abychom se později vyhnuli možným nepříjemným diskusím a výměnám názorů, že se o Vás, své pacienty, starám rád a ochotně Vám pomůžu s Vašimi zdravotními problémy, bude-li to v mých silách.

V poslední době se nám však začínají množit situace, kdy mne nebo (častěji) sestřičku někdo zastaví na ulici, v obchodě, na poště, div ne na veřejných toaletách, a chce po nás NĚCO. Pokud je NĚCO jen rychlý obecný dotaz (např.: "co dělat při bolesti zad"), většinou není problém, stejně rychle a stručně Vám bez problémů odpovíme. Odpověď bude ale pravděpodobně začínat nebo končit doporučením "Kdyby to nepomohlo, přijďte do ordinace...". Jenže čím dál častější jsou situace, kdy NĚCO znamená:

• "Potřebuju napsat svoje pravidelné léky." (to se děje asi nejčastěji)
  Za touto větou následuje v lepším případě napsaný seznam léků, v případě horším pak vyjmenované názvy léčiv, v ještě horším případě pak částečná specifikace jako "ty na tlak a na cholesterol" a v úplně nejhorším případě něco jako "všechny léky, akorát ty jedny ne".
  To je doslovná citace, to se vážně stalo... A ne, pacient nijak nedoplnil, které "ty jedny" nemáme psát.
• "Už čtrnáct dní mě bolí ruka, nevíte, co by s tím mohlo být?"
  Když pomineme, že se to většinou stává v zimě, kdy jsme všichni nabalení v bundách a kabátech, a také to, že Vás přece nebudu vyšetřovat u pokladny v Albertu, zůstává jedna jediná otázka. Pokud to bolí čtrnáct dní, opravdu to nevydrží do zítřka, abyste se s tím mohli zastavit v ordinaci?
  Nepomíjím možnost, že na návštěvu ordinace zrovna nemáte čas (ať už kvůli práci, hlídání vnoučat nebo vyspávání kocoviny po posledním plese...), ale všechno mi přijde jako snesitelnější možnost, než Vás vysvlékat ve frontě k pultu s bůčkem...
• "Já chci jenom ten papír na řidičák, musím kvůli tomu chodit?"
  Tuto situaci bych nejradši nechal bez komentáře a vtípivému čtenáři ponechal možnost si domyslet, kde je problém. Raději se však vyhnu možným nedorozuměním a řeknu to stručně: Ano. Musíte. Musí se udělat prohlídka a tak dále. A vážně s sebou nenosím po kapsách posudky, stejně jako s sebou nenosím injekce, stříkačky, jehly, léky ani žádanky na odborná vyšetření.
  Více o prohlídkách a "papírech" na řízení apod. se dočtete v některém z dalších článků, energie k jeho napsání se už sbírá.

Existuje samozřejmě spousta dalších dobrých příkladů, ale kdybych je chtěl vyjmenovat všechny, nenaplnil bych svůj úvodní slib, že článek bude krátký...

Proč tedy po nás nic nechtít "na ulici"?

Důvody jsou v zásadě tři:

1. První důvod je obecný - protože máme volno. Každý zaměstnanec nebo pracovník má svoji pracovní dobu a pak dobu volna a pracovního klidu, v němž by se rád věnoval něčemu jinému než práci.
   Zjistili jsme, že v souvislosti s lékařským povoláním mají lidé trochu jinak nastavené hranice únosnosti, ale představte si to takto: zkuste říct zedníkovi v neděli po obědě, že potřebujete (hned teď) spravit omítku. Nebo lépe, zastavte pracovnici finančního úřadu v pátek odpoledne v kavárně a řešte s ní, jestli už dostala Vaše daňové přiznání a co v něm máte špatně.
2. Druhý důvod je pragmatický - doktor (i sestra) jsou jenom lidé. Není v našich silách si zapamatovat všechno, co se stane v ordinaci (proto také píšeme dokumentaci), natož abychom drželi v hlavě všechna setkání mimo zdravotní středisko a pamatovali si, co jste po nás přesně chtěli.
   Vezměte také v potaz, že máme cca 1500 pacientů; zapamatovat si Vaše jména ještě jakž takž zvládáme, ale pamatovat si všechny nemoci, s nimiž se léčíte, a všechny Vaše léky, to už není opravdu možné...
   Šance, že na něco zapomeneme nebo něco spleteme je příliš vysoká na to, abychom si to mohli dovolit vůbec zkusit. Jinými slovy, pokud bych si měl pamatovat všechno, co mi kdy kdo řekne, určitě by se neživil jako doktor...
3. Třetí důvod je právní a souvisí jednak s poskytováním zdravotních služeb a jednak s lékařskou mlčenlivostí a tajemstvím.
   1. K prvnímu bodu - lékař (i sestra) jako poskytovatel zdravotních služeb smí tyto služby poskytovat jen ve zdravotnickém zařízení (tj. v ordinaci, případně vyšetřovně v domově pro seniory nebo v ordinaci lékařské pohotovostní služby) nebo ve vlastním sociálním prostředí pacienta (tj. na návštěvě u pacienta doma, což má ale také své náležitosti). Ne na ulici. Ne v obchodě. Ne v autobuse cestou do Kroměříže (výjimku má přirozeně první pomoc, ale o té se tady přece nebavíme).
      Řečeno snadno, "kdyby na to hajný přišel, on by mi to všecko vzal". Hajný je v tomto případě krajský úřad a to všechno, co by mi vzal, je povolení k poskytování zdravotních služeb...
   2. K druhému bodu - v ordinaci si dáváme pozor na to, aby nás někdo nezaslechl, když se bavíme o Vašich zdravotních potížích. Ani já, ani sestra nesmíme o Vašem zdraví víceméně nikomu nic vyzradit (více o lékařské mlčenlivosti v některém z dalších článků), na což si samozřejmě také dáváme pozor. Ale pokud s námi začnete řešit svoje zdravotní potíže a trápení ve frontě na banány, uslyší nás celá fronta, půlka tržnice a možná i Máňa z pavlače naproti, takže nějaké lékařské tajemství se může jít zahrabat. Proto je určitě lepší přijít do ordinace, kde budeme sami, v soukromí a nikdo nás nebude rušit...

Pokud vás zrovna odpoledne nebo o víkendu napadne něco, co potřebujete nutně vyřešit (buď proto, že v pondělí nebudete mít čas, nebo abyste na to nezapomněli), klidně mi napište e-mail na adresu mudr.kocar@gmail.com. Vaše požadavky si přečtu, jakmile budu v ordinaci, a i kdybych na ně mezitím zapomněl, určitě se mi v poště neztratí. Rádi Vám vyhovíme se vším, co bude v našich možnostech. Je to určitě lepší, než nás zastavovat na ulici.

Slovo závěrem: rychlou zdravotní radu (nebo samozřejmě i první pomoc) poskytneme rádi i na ulici, v autobuse nebo v obchodě. Pokud mě ale oslovíte ve tři hodiny ráno v sobotu při placení u baru a budete chtít předepsat svoje pravidelné léky, počítejte s tím, že si na Vás v pondělí ráno v ordinaci už nevzpomenu a budeme to všechno řešit znovu...

MUDr. Michal Kočař