Elektronický recept I. - co to je a jak to funguje?

Už dva roky povinně (a nějakou dobu předtím dobrovolně) lékaři vystavují takzvané elektronické recepty (zkráceně eRp.). Přesto se dnes a denně setkáváme s tím, že velká část pacientů vůbec netuší, že elektronický recept existuje nebo co to je. Rozhodl jsem se tedy napsat tento krátký seriál článků k elektronickému receptu a předepisování léčiv obecně, abychom se v tom všichni lépe vyznali.

Většina nepochopení plyne z logického přežitku časů minulých, kdy si stále většina lidí pod slovem "recept" představuje list papíru (většinou formátu A6) s názvem léku, dávkováním, razítkem a podpisem. Spousta z nás si již zvykla na to, že "na elektronický recept se razítko nedává", ale pořád ještě vidí recept jako list papíru formátu A6 s názvem léku, dávkováním a - nově tedy - divným čárovým kódem místo razítka a podpisu.

Elektronický recept je, podle definice ze stránek epreskripce.cz: "...lékařský předpis (recept) vystavený v elektronické podobě. Lékařem vystavený eRecept je uložen do tzv. Centrálního úložiště elektronických receptů (CÚER)". Centrální úložiště elektronických receptů (CÚER) je obrovská počítačová databáze, kterou provozuje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). To je u nás v republice nejvyšší státní kontrolní orgán, který reguluje veškeré nakládání s léky na našem území - od registrace, přes dovoz, předepisování, vydávání, skladování i likvidaci nepoužitelných léčiv. Tento státní ústav garantuje také veškerý provoz databáze elektronických receptů.

Ti počítačově zdatnější z Vás si již jistě představují nový elektronický recept jako řádek v tabulce databáze. Těm méně zběhlým v oblasti informačních technologií možná pomůže přirovnání k šuplíkům v sekretáři - každý recept je jeden šuplík. Tento šuplík má nějaké označení (říkejme mu kód receptu a představujme si ho jako nálepku na čele šuplíku) a když tento šuplík otevřeme, najdeme uvnitř informaci, jaký lék má pacient dostat. Výhodou elektronického "šuplíku" je, že se do něj můžeme podívat odkudkoliv a kdykoliv - jediné, co potřebujeme vědět, je jeho označení, aby ho náš počítač v té obrovské databázi všech šuplíků v republice uměl najít. Tímto označením je, jak jsem již říkal, kód receptu, a sestává z 12 čísel a písmen. Kód receptu může tedy vypadat například takto (pro ukázku je kód samozřejmě fiktivní):

A teď k tomu čárovému kódu. Ten je tam vlastně jenom pro naše pohodlí a pohodlí lékárníka - umožňuje totiž okamžité načtení kódu receptu do počítače pomocí čtečky (stejně jako Vám načítají knihy v knihovně). Stěžejní je pořád ten kód. Pokud se čárový kód zmuchlá nebo rozmočí a nejde přečíst, může lékárník naťukat do počítače kód receptu klidně i ručně, po písmenkách. Radost z toho mít nebude, protože je to práce navíc, ale možné to je.

Teď už určitě chápete, že od zavedení elektronického receptu již recept není papírek, recept je 12místný kód položky (šuplíku) v databázi. Ten papírek formátu A6, který si ještě všichni představujeme, se jmenuje průvodka e-receptu a je to nejjednodušší způsob, jak pacientovi předat elektronický recept. Má mnoho zásadních výhod - moc se neliší od starého receptu, který všichni znají a s nímž umí zacházet; pro lékárníka obsahuje čárový kód (nebo novější QR kód jako ten níže), snadno se archivuje a pacientovi, lékaři i lékárníkovi umožňuje kontrolu předepsaných léků, data platnosti a způsobu úhrady (hradí pojišťovna nebo hradí pacient) na první pohled.

Všimněte si, že QR kód obsahuje více informací než jednoduchý čárový kód - vede na stránky epreskripce.cz, kde se ukáže nejen kód receptu (pro lékárníka opět ve formě, kterou může načíst čtečkou), ale i datum, do kterého platí.
Zkuste si ho načíst, funguje (ale léky na něj nedostanete).

Stejný kód receptu (12místný identifikátor - v našem případě TOTOJEKODERP) můžeme však pacientovi předat jakoukoliv jinou formou. Některé za nás zajišťuje samotný SÚKL, například automatická SMS notifikace na mobilní telefon pacienta. Je to úplně normální stará SMSka, kterou přijme úplně každý telefon včetně těch oblíbených aligátorů pro méně náročné a technicky zdatné klienty. SÚKL nám také dává možnost recept poslat e-mailem na adresu pacienta. I tyto e-maily (stejně jako SMSky) rozesílá SÚKL v rámci elektronické preskripce a lékař ani pacient za ně nic neplatí. (Někteří dodavatelé ambulantních softwarů se snaží lékaře přesvědčit, aby posílali recepty SMSkami přes jejich program, nikoliv přes SÚKL. To je ovšem placená služba - a ještě mi nikdo nevysvětlil, v čem je tato placená služba od soukromníka pro mě nebo pacienta lepší než to, co mi státní ústav garantuje bezplatně.) 

Nic mi ale nebrání nadiktovat pacientovi kód receptu například po telefonu. Třeba v situaci, že se SMSka někde zasekne a pacient se ke svému receptu nemůže dostat. Nebo když papírovou průvodku receptu doma sežere pes. Kouzlo elektronického receptu je totiž v tom, že ke kódu mám neustále přístup přes svůj ambulantní program a mohu tedy kdykoliv recept bez většího úsilí vytisknout nebo odeslat znovu. A přes stejný přístup se také mohu podívat, zda si již pacient léky vyzvedl, případně zda mu lék v lékárně vyměnili za náhradní apod.

Dosud bylo zvykem, stejně jako v případě starých papírových receptů, že v jednom receptu se pod jedním kódem mohou schovávat 1 nebo 2 léky (staré recepty měly také kolonky na 2 léčivé přípravky). Logický smysl to však moc nedávalo - proč právě dva? Proč ne jeden? Proč ne pět? Proč ne neomezeně léků pod jedním kódem? Možná i proto, aby v "šuplících" databáze byl větší pořádek, je od 1. 1. 2020 možno na jeden recept (tj. pod jedním kódem) předepsat pouze jeden lék. Pokud bychom tedy dál dávali všem pacientům papírové průvodky velikosti A6 (jako je vyobrazena nad tímto odstavcem), mohlo by to pro některé z nich znamenat, že si od lékaře odnesou centimetrový štos papírů, ten donesou do lékárny, kde je lékárník načte a podle zákona bude několik let archivovat v krabici. Objem spotřebovaného papíru by násobně vzrostl, vykáceli bychom poslední zbytky stromů a lékárny by se nám ztratily pod hromadami archivovaného papíru. A při tom všem bychom se zaklínali mantrou elektronický recept.

Vzpomeňte na předcházející odstavec. Kód můžu pacientovi předat jakkoliv. Například napsaný na papíře. Je tedy klidně možné, že od nás pacient odejde s papírkem, na kterém bude stát TOTOJEKODERP, TOTOJEKODER2, TOTOJEKODER3, TOTOJEKODER4 a bude mít předepsané 4 léky. V lékárně tyto kódy naťukají do počítače a léky vydají. Pro zjednodušení práce v lékárně můžu pacientovi všechny čárové kódy vytisknout na jeden papírek (například velikosti A6) - protože se mi jich na jednu stranu vejde 5 (zkoušel jsem to - vizte níže ve srovnání se starou průvodkou) a na druhou taky 5, dostanu na stejný papír formátu A6, který by dosud mohl nést jen 2 léky, celkem 10 léčivých přípravků, 10 samostatných kódů, tj. 10 samostatných receptů. Ale papír je to pořád jenom jeden - příroda jásá, Gréta se přestává mračit, lékárny se opět začínají vyhrabávat z hromady papírování.

Předávání samotných kódů má drobnou (ne)výhodu - není vidět, co pacient dostal (a který recept je pro koho). Všechny tyto informace jsou totiž schované "uvnitř" šuplíku v databázi, do kterého se podívá jen ten, kdo má kód receptu a oprávnění. Lékárník na to má svůj lékárnický počítačový systém, my lékaři také. Pacienti mohou využít například aplikaci na chytré telefony, kterou provozuje SÚKL (ale o tom už zase někdy příště). Abychom zachovali alespoň základní přehlednost v receptech, budeme Vám nyní vydávat více "receptů" (tj. kódů) na jedné průvodce (tj. papíru), zachováme však (pokud se nedomluvíme jinak) tisk jména pacienta a názvu předepsaného léku - abyste si v ordinaci mohli pouhým okem zkontrolovat, zda dostáváte to, co dostat máte. Jak to bude v budoucnu, to se uvidí. A napíšeme si o tom v dalším článku.

Na závěr bych si dovolil drobnou doušku. Jsem vděčný, že elektronická preskripce existuje. Šetří mi spoustu času a práce s razítkováním receptů. Systém je velmi dobře stabilní a jeho výpadky jsou vzácné. Zákon nám v těchto vzácných případech umožňuje napsat recept "postaru" s razítkem a podpisem. Využíváme to zcela výjimečně, když to nejde jinak. Myslím si, že po překonání prvotních křečí se zaváděním systému (které jsou naštěstí dávno za námi), se jedná o dobrý první krok v elektronizaci zdravotnictví, které by ve dvacátém prvním století mohlo začít trochu držet krok s dobou. Jak s oblibou říkám, nejsme ve Starém Zákoně, abychom si všechno tesali do kamenné stély...

Pokračování příště.

MUDr. Michal Kočař