Láska za časů corony II. - fakta nebo fikce?

Globální pandemie onemocnění COVID-19 (z anglického COrona VIrus Disease - tj. onemocnění coronavirem) neúprosně drží většinu světa pod krkem minimálně od začátku letošního března. V létě to sice navenek vypadalo, že virus zmizel a nic se neděje, ale ti z nás, kteří se v problematice přece jen trochu pohybují, věděli, že to je falešná jistota a že takzvaně bude hůř. O to více jsme teď překvapení z toho, jak takzvaná "druhá vlna" (ve skutečnosti ani o žádnou vlnu nejde, jen o pokračování stavu z jara, který jsme na krátkou dobu omezili razantními opatřeními) překvapila všechny ostatní - od běžné populace přes hygienické stanice až k vrcholné politické reprezentaci.

Bohužel, jak pravil jeden kolega, bojujeme hned se dvěma epidemiemi zároveň - epidemií COVID a epidemií dezinformace. A je potřeba se utkat s oběma a obě bitvy tak nějak ustát. Posledního půl roku jsem situaci spíše sledoval z povzdálí a raději se k ní příliš nevyjadřoval - zatím se ještě stále snažím udržet tento blog bez politického obsahu... ale během jarních měsíců bych se politickým komentářům asi těžko ubránil. V dnešním článku bych vám rád představil několik nejčastějších mýtů, fikcí, výmyslů a dalších lží, které se bohužel v dnešním prostředí sociálních sítí a internetových médií šíří rychleji než samotná coronavirová infekce...

Mýtus prvý - "Nemáme tisíce nemocných, jen tisíce pozitivních."

Začnu tímto výplodem, protože k němu cítím z osobních důvodů velkou averzi. Tato duchaplná myšlenka některých našich spoluobčanů totiž pokračuje větou "Pokud nemají příznaky, nejsou nemocní..." a končí výzvou k tomu, aby se bezpříznakoví pozitivní nepovažovali za nakažené a nic se jim nenařizovalo (nedej bože izolace nebo karanténa!).

Nechme nyní stranou ten epidemiologický problém. To, co mě na této větě maximálně vytáčí, je to naprosto nesmyslné vyjádření, že člověk bez příznaků není nemocný. Problém totiž je, že stejnou logiku můžeme vztáhnout na většinu lidí s vysokým krevním tlakem, všechny lidi s vysokým cholesterolem nebo například velkou část pacientů s rakovinou. Přece nemají příznaky, tak nejsou nemocní! Tak jaképak užívání léků, jakápak dieta, k čemu chemoterapie? Stačí přece říct, že nemáte příznaky... a najednou všechny nemoci zázračně vaše tělo opustí!

Ano, předchozí odstavec je značně sarkastický, snad až na úkor srozumitelnosti. Proto jednoznačně - i osoba, která na sobě aktuálně nepoznává žádné příznaky nemoci (typicky ten člověk s tlakem, cholesterolem, rakovinou, epilepsií nebo jiným záchvatovitým onemocněním... přišli bychom určitě na víc případů), může být nemocná. Buď proto, že příznaky nemusí mít pořád a přicházejí v atakách (to je třeba ta epilepsie), nebo proto, že nemoc je bezpříznaková (vysoký cholesterol a spousta případů vysokého krevního tlaku) a objevují se až v situaci, kdy nemoc způsobí v těle zásadní komplikace nebo je takzvaně "už pozdě" (to je i případ rakoviny). A když se pak zdravotní stav náhle zhorší, všichni se hrozně diví a ptají se, "proč se o tom nevědělo dřív".

No a z toho epidemiologického hlediska - bezpříznakový nemocný ("přenašeč") samozřejmě stále může být (a často bývá) infekční, a tedy nebezpečný pro své okolí.

Mýtus druhý - "Takzvaná epidemie skončí, až jí přestaneme věnovat tolik pozornosti a začneme zase normálně žít."

Případně s dovětkem "Kolik TY znáš osobně lidí, co mají COVID?!"

Ano, každý z nás, kdo kdy řešil nějaký (třeba i osobní) problém, určitě došel k závěru, že odkládat ho a předstírat, že neexistuje, je hodně dobrý nápad. V extrémním případě bychom mohli protiargumentovat i například tím, že pokud zavřu při přecházení silnice oči a nebudu věnovat autům tolik pozornosti, určitě se mi nic nestane...

Já asi trochu rozumím motivaci lidí, kteří by raději věřili tomu, že žádný virus neexistuje (více se o tom snad rozepíšu v některém z dalších článků). Všichni bychom chtěli žít ve světě, kde se nemusíme obávat pandemického šíření nebezpečných nemocí, omezení běžného života, možnosti dlouhé pracovní neschopnosti nebo karantény a s tím spojených výpadků příjmů a podobně. Ale to, že před problémem budeme zavírat oči a předstírat, že neexistuje, nám asi v této situaci příliš nepomůže o nic více, než zavřít oči při přecházení silnice, nebo pustit volant, když se vám auto dostane do smyku, a říkat si, že ten příkop vpravo tam prostě není...

Prosím vás, aby bylo jasno, otázka "Kolik TY znáš osobně lidí, co mají COVID?!" je úplně z pr... principu špatně. To, že vy osobně nikoho s COVIDem neznáte, neznamená, že ti lidi neexistují - jen čistě matematicky, pokud máme aktuálně (dle dat ministerstva zdravotnictví ze stránek koronavirus.mzcr.cz) v republice 34 448 aktivních případů a dalších 32 759 vyléčených, je v moři cca 10 000 000 občanů této republiky dost velká šance, že spousta z vás osobně nezná nikoho z nich. Však si to zkuste i u věcí, kterých je u nás (zatím) víc, než COVIDu - kolik znáte osobně lidí s rakovinou, kolik lidí po infarktu, kolik homosexuálů, kolik obětí domácího násilí? Kolik voličů Miloše Zemana znáte osobně? Představa, že "když to neznám osobně, tak to neexistuje" hovoří pouze o nedostatku informací na vaší straně, nikoliv o existenci nebo neexistenci daného jevu.

Já jsem třeba nikdy v životě neviděl atomovou bombu, ale přesto si myslím, že v srpnu 1945 Amíci na Japonce neházeli z těch bombardérů konfety...

Mýtus třetí - HOAX: "Odešel jsem z fronty a přišla mi SMSka, že jsem pozitivní!"

Tato poplašná zpráva, která se začíná šířit internetem, je opravdová lahůdka. Spoustu kvalitní práce v jejím rozebírání už udělali pánové a dámy ze serveru manipulatori.cz.

Já dodám jen následující: Ano, je teoreticky možné, že se stanou (velmi vzácně) případy, kdy se lékař, hygienik, pracovník odběrového místa nebo pracovník laboratoře spletou při zadávání telefonního čísla, a tedy výsledek testu osoby X přijde na mobil osobě Y (mají třeba podobná telefonní čísla). Pokud osoba Y na žádný test ani nešla, okamžitě to vyhodnotí jako omyl a dále se tomu nebude věnovat. Pokud shodou okolností osoba Y mezitím byla ve frontě na testování, z které odešla, může vzniknout základ pro dobrou poplašnou zprávu...

Jenže laboratoře s lidskou chybou počítají a v SMS zprávě je vždycky základní identifikace (iniciály osoby X, tedy například A. B., a rok narození). A uznejte, že najít dvě osoby, které mají stejné iniciály, stejný rok narození, podobné telefonní číslo a ještě ke všemu obě byly v rozmezí dejme tomu dvou dnů na testu (přičemž jeden ho absolvoval a druhý z fronty odešel), to už je náhoda rovnající se výhře v jackpotu Sportky...

Tyto poplašné zprávy se samozřejmě nezakládají na pravdě. Z osobní zkušenosti (nejen mých pacientů, ale i známých a blízkých) mohu potvrdit, že daleko častěji se stane opačný extrém. Z důvodu selhání systému, poruchy odeslání výsledků z laboratoře nebo třeba i výpadku na straně mobilního operátora SMS zpráva s výsledky nepřijde ani osobě otestované, natož aby chodily nějaké zprávy osobám neotestovaným.

Vůbec v oblasti poplašných zpráv se nyní vyskytuje spousta pěkných věcí. Moje oblíbená je ta, jak příbuzní mají pohřební službě podepsat souhlas s tím, že babička umřela na COVID, aby se "uměle navýšila čísla". Mohl bych ho tu dopodrobna rozebrat, ale už to za mě opět udělali na manipulátorech.

Čtěte další zajímavé případy, vzdělejte se, obrňte se proti dezinformaci - o příčině smrti zde, o cenách testů zde, o tom, jak se údajně v rouškách dusíme zde - k rouškám se ještě určitě vrátím, ale to bude zase jiný den a jiný článek.

Mýtus čtvrtý - "Umřel S COVIDEM, nikoliv NA COVID!"

Trochu to souvisí s výše uvedenou poplašnou zprávou o příčinách úmrtí, ale přece jen je to dostatečně samostatný problém na to, abych ho rozebral zvlášť. Víte, v poslední době se lidi hodně rádi chlácholí tím, že ta infekce není vůbec nebezpečná, protože všichni, co umřeli, ve skutečnosti "umřeli s covidem", nikoliv "na covid". Tím se asi snaží říct, že jejich smrt způsobilo něco, co s virem vůbec nesouvisí a ten virus prostě akorát měli v době smrti u sebe, stejně jako třeba zlatý zuby nebo hodinky po babičce...

Ano, tato logika se dá částečně uplatnit třeba v případě úrazových smrtí - pokud vás na přechodu přejede Tatra a zůstane z vás mastnej flek na asfaltu, asi je jedno, jestli jste měli nebo neměli coronavirovou infekci. Našli bychom opět určitě více možností (ale čím dál méně častých) - násilné smrti (vraždy, sebevraždy), pády z výšin, úrazy elektrickým proudem, náhodná předávkování léky, uštknutí jedovatými hady, letecké havárie apod. Všimněte si, že se stále motáme v oblasti, kdy lidský život ukončí nějaké násilí nebo jiný náhlý impuls. U ostatních úmrtí je totiž situace o dost složitější. A laik to určitě nemůže umět posoudit.

V tom jednodušším případě - když člověk zemře na těžký oboustranný zápal plic, který je způsobený coronavirem, zemřel na zápal plic, nebo na coronavirus? Ve skutečnosti ani na jedno, zemřel na respirační insuficienci (udusil se, protože plíce nedodávaly do krve dost kyslíku; plíce tak nečinily právě proto, že v nich byl oboustranně těžký zánět a plíce kvůli němu přestaly svoji funkci plnit správně; a příčinou toho zánětu je právě infekce coronavirem). Velmi dobrá je také paralela s AIDS - pokud člověk (třeba slavný zpěvák Freddie Mercury) zemře na zápal plic (bronchopneumonii), kterou dostal kvůli tomu, že jeho imunitní systém selhal, jelikož trpěl HIV infekcí v plně rozvinuté formě AIDS, zemřel na zápal plic, nebo na AIDS?

Častější ale bývají situace, kdy (zejména) starší a hodně nemocný člověk dostane infekci, která organismus vyčerpá natolik, že to dotyčný již nepřežije. Proto je coronavirová infekce nebezpečná hlavně pro starší a nemocné (ale ani mladí a zdraví nemusí vždy vyváznout bez důsledků). Za svých odborných stáží jsem mimo jiné strávil dost času na lůžkách všeobecné interny a viděl takových případů spoustu. Lidi s rakovinou, se srdečním selháním, s těžkou cukrovkou, s plicní nedostatečností, s jaterním selháním... Celý rok (nebo i několik let) se "drželi dobře", pak přišla nějaká relativně banální infekce (tou dobou byly třeba hodně rozšířené chřipky) a dotyčný pacient nám týden nebo dva postupně scházel na interním oddělení, než nakonec přes veškerou naši péči a snahu zemřel.

Rodinným příslušníkům bylo vždy složité vysvětlit, že jejich babička/tetička/manžel zemřeli na smrtelně závažnou nemoc, kterou měli již několik let, protože "několik let to měl a byl v pohodě a teď najednou umřel". Jako nejlepší se nakonec ukázalo toto vysvětlení - organismus funguje s nějakým výkonem a nějakou účinností. A u starých a těžce nemocných lidí tělo takzvaně "jede naplno", aby aspoň udrželo stávající stav. Tedy člověk s těžkým srdečním selháním může poměrně kvalitně žít několik let, na příznaky si zvyknout a naučit se s nimi vycházet... dokud nepřijde něco, co jej takzvaně přesune přes okraj. Ta příslovečná poslední kapka, kterou pohár přeteče. Poslední stéblo slámy, pod kterým se oslu zlomí hřbet... A to může být i relativně banální infekce.

Buďte prosím tak laskaví a až někdo zase bude polemizovat o smrti "s COVIDem" nebo "na COVID", začněte o tom přemýšlet v těchto mantinelech. Ano, při přetlačování na přechodu s Tatrou to důležité není, ale u těžce nemocných lidí už to důležité je.

Na závěr bych dodal jen několik krátkých reakcí na náhodou zachycené informace a průpovídky různých lidí ze svého okolí, případně i ze sociálních sítí. Nejde o mýty o koronavirové infekci nebo epidemii jako takové, tedy je řadím takto mimo.

"Já ale nechci žít ve strachu!"

To máš pěkný, já taky nechci žít ve strachu - a nežiju. Ale pokud nošení roušek označuješ za "život ve strachu z viru", pak asi v případě, že si na vytahování horkýho plechu z trouby bereš rukavice, "žiješ ve strachu z trouby". Nebo na kole jezdíš "ve strachu z asfaltu", pokud máš rozum a nosíš na kole přilbu.

Strach s tím vůbec nesouvisí - základní ochrana (sebe i ostatních) není život ve strachu, je to zdravý rozum.

"Ten a ten říkal, že jestli chceme žít podle virů a nemocí, tak to s náma špatně dopadne..."

Jasně. Žít podle virů a nemocí... nebo třeba podle toho, jaký je venku počasí, to je přece naprostá blbost. Nejlíp se na zmrzlým kopci lyžuje v plavkách a na procházky v červnu, kdy je venku 40°C, se chodí v oteplovačkách a zimní bundě.

Občas je prostě vhodné svůj životní styl (částečně) přizpůsobit aktuální situaci - ať už počasí nebo epidemiologická situace, datum, den v týdnu (v pondělí večer se fakt nechlastá...) nebo cokoliv jiného. To není hloupé, není to zbabělé, je to prostě rozumné. Ale i kdybyste svůj život podřizovat nechtěli, nenuťte k tomu prosím nás ostatní - tu roušku na nose a ústech určitě zvládnete a odstup 2 metry taky není nic, z čeho byste museli umřít a co by vás mělo nějak výrazně omezovat.

"Doktor mi může vystavit potvrzení, že roušku nosit nemusím, tak já si to nechám napsat a nosit ji nebudu."

Ano, může. Pokud jste debil. Tím myslím tedy opravdu osoba se sníženým intelektem. Podle vládních nařízení (např. zde) je jenom několik málo zdravotních důvodů, které opravňují člověka nenosit roušku, konkrétně tedy bod i) osoby s poruchou intelektu, s poruchou autistického spektra, a kognitivní poruchou nebo se závažnou alterací duševního stavu, jejichž mentální schopnosti či aktuální duševní stav neumožňují dodržování tohoto zákazu...

Ať máte jakékoliv asthma, alergie, potíže s očima nebo jiné příznaky při nošení roušky, dle vládního nařízení na výjimku nárok nemáte.

Ale nebojte se, tu roušku opravdu přežijete, jsou dost prodyšné a kolem úst i nosu netěsní (vizte v předchozím článku o rouškách a respirátorech), vzduchu budete mít určitě dost. K tomu se fakt ještě v jednom článku vrátíme. Slibuju. Akorát nevím kdy...

"Vždyť jsou i jiný nemoci, nevím, proč se pořád řeší nějakej blbej SARS... Jako by žádný jiný nemoci neexistovaly. Na silnicích ročně umře mnohem víc lidí."

Důvod, proč řešíme "nějakej blbej SARS" pořád dokola, je dvojí:

1. Má potenciál šířit se exponenciálně (docela dobře to vysvětluje v tomhle videu nějakej týpek z YouTube), a tedy velmi rychle zasáhnout značnou část populace, pokud nedojde k žádným preventivním opatřením (ta preventivní opatření, to jsou ty blbé roušky, dvoumetrové odstupy, omezení v otvíračkách barů, hospod, kvóty na počty účastníků akcí a podobně).
   Oproti tomu se opravdu dopravní nehody exponenciálně šířit nemohou. Mrkněte na to video, je to docela jednoduše a přehledně vysvětlené.
2. Pokud se rychle rozšíří a rychle zasáhne velkou část populace, může rychle přetížit kapacity zdravotnictví. Zejména v situaci, kdy virus zasáhne ty vnímavé oslabené (staré a) závažně nemocné lidi, kteří budou mít těžký průběh onemocnění, budou vyžadovat plicní ventilaci a umístění na lůžko jednotky intenzivní péče.
   Dalo by se říct, že "ten blbej SARS" řešíme tolik právě proto, že jsou i jiné nemoci. Pokud totiž velkou část lůžek na JIP a respirátorů zaberou pacienti s COVIDem, kde je očekávaná doba plicní ventilace až v nižších desítkách dní, nebudou po tu dobu dostupné tyto kapacity pro ostatní závažně nemocné - třeba lidi po velkém infarktu, plicní embolii, mozkové příhodě, těžké autonehodě a další. A pak nám začnou umírat lidi - ne "na COVID", ne "s COVIDem", ale "kvůli COVIDu". Jako třeba pan Dušan Vančura na jaře.

Naším hlavním cílem není vymýtit virus, ten tu s námi opravdu nejspíš zůstane už navěky. Naším cílem je zabránit tomu, aby se rychle infikovaly tisíce až desetitisíce rizikových pacientů, kteří pak náhle zahltí už tak dost našponované kapacity nemocnic. A pokud se ptáte, proč jsme přes léto nenakoupili nebo nevytiskli další ventilátory, nejde jenom o lůžka, ventilátory a místa na podlaze nemocnice - to je ten nejmenší problém. Hlavní problém je, že každý ventilátor musí někdo obsluhovat. A ta kvalifikovaná zdravotní sestra jich zvládne jen určitý počet najednou... a kde vzít kvalifikované zdravotníky a nekrást? Ti se totiž na 3D tiskárně tisknou blbě...

Představte si to asi takto - pokud máte jedno osobní auto a v něm čtyři volná místa, klidně zvládnete odvézt z práce čtyři svoje kolegy a nejspíš to pro vás žádný problém nebude. Ale pokud by najednou potřebovalo z práce odvézt čtyřicet kolegů (třeba proto, že zrušili autobusovou linku), poradili byste si s tím?

Dovolil jsem si rozšířit tvrzení svého kolegy, kterým jsem tento článek začínal. Nebojujeme se dvěma, nýbrž se třemi epidemiemi.

S epidemií COVID-19, s epidemií dezinformace a s epidemií lidské hlouposti a tvrdohlavosti. V boji s tou první snad zvítězíme. S tou druhou se nám může podařit maximálně remizovat. No a s tou třetí... to se uvidí.

MUDr. Michal Kočař